Ci to bosoractvo, ci daka oškara, nechce dido babu, bo baba už stara. Hvucha i prišľepa, na chyrbeti horbok, a did kalap nosit na bik jak parobok. Dido rozdumuje, ja ša jej zbavity, bo keby jej nemav, moch by ša ženyty. Chvatiyv dido babu za jej suchu ručku, vyšov s ňom na bereh, dryliv ju do hučku. Prišov dido domu, bars vin potišyv ša, och – och, jak dobri, možu ženyty ša. Naraz na obvačok baba zakvapkava a dida heroja horjačka obľava. Otvirjaj mi dveri, didu staryj, gvupyj, to ty isto zabyv, že hučok vyschnutyj. Baba skaličena, rozbita boroda, lem ša didu ľubme, tak jak za movoda.